HANUŠ WEBER

Napsal Matej Mináč

Vzpomínám si ještě na jeden příběh, který ve mně vzbudil silné emoce. Prvních dvacet pět dětí odletělo do Švédska, a tak jsme hledali švédské zachráněné děti. A opravdu jsem jedno „Wintonovo dítě“ ve Švédsku našel – Hanuše Webera. Byl jsem moc rád, domluvili jsme natáčení a Hanuš začal vyprávět o matce Ilse Weberové, o jejích pohádkách, byla totiž skvělá dětská spisovatelka.

V roce 1942 ji Němci poslali do koncentračního tábora Terezín, kde pracovala jako dětská ošetřovatelka. Protože neměla žádné léky, celkem nic, rozhodla se skládat pro děti písničky, aby jim to nějak ulehčila. To bylo to jediné, jak jim mohla pomoci. A když její děti z dětského bloku zařadili do transportu do Osvětimi, dobrovolně se i s Hanušovým mladším bratrem přihlásila. Tak se o ně bála!

Wiegala (ukolébavka)

Pampeliška moc dobře ví,

že jen jednou přijde vítr májový,

jen jednou jí přijde krásně hrát,

jen jednou jí řekne - mám tě rád.

Pampeliška moc dobře ví,

že jen jednou přijde vítr májový.

Pampeliška ovšem také zná,

že žádná láska není bezmezná,

že když se její hlava zabělí,

skončí náhle všechno veselí.

Pampeliška ovšem také zná,

že žádná láska není bezmezná.


Po příjezdu do Osvětimi je hned všechny poslali do plynu, předstírajíce, že se jdou umýt do sprchy. Když se svlékali, ve vězeňském komandu, které mělo na starosti odklízení mrtvol, pracoval jejich rodinný přítel. Ten paní Weberové řekl pravdu: „To není sprcha, je to plynová komora. Prosím, až budete uvnitř, sedněte si do kouta a začněte zpívat, při zpěvu se více nadýcháte plynu a zemřete rychleji, a ne s takovými bolestmi.“




A ona s dětmi v té plynové komoře skutečně začala zpívat Wiegalu – ukolébavku, kterou napsala v Terezíně. Za dramatických okolností, po válce, se tahle skladba v Terezíně našla. Potom mi Hanuš ukolébavku své mámy v interpretaci Liv Migdal pustil. A já se přestal ovládat, došla mi slova, zůstaly jen slzy… Ta nádherná hudba a text, to byla skutečná zpráva z pekla.