Dnes 83letý Asaf Auerbach je jedním z dětí zachráněných před nacistickou likvidací sirem Wintonem. Asaf přiznal, že svůj odjezd do Anglie, kdy mu bylo jedenáct let, nevnímal nijak dramaticky. „Jako děti jsme s bráchou jezdili na tábor na Sázavu. Brali jsem to tak, že namísto na Sázavu jedeme do Anglie, že to bude takové dobrodružství a že rodiče budou do dvou měsíců emigrovat také, že je to na dobré cestě. Měli dostat vízum do Ekvádoru a my jsme pak za nimi měli přijet, takže o nic nešlo.

Mnohem horší to bylo, když jsme se vrátili, protože celých těch šest let jsme nemysleli na nic jiného, než že se po válce vrátíme domů k rodičům. Vůbec mě nenapadlo, že by nepřežili nebo že bych měl v Anglii zůstat. Nakonec bylo všechno jinak. Měl jsem štěstí, že jsem v Čechách našel tři tety a babičku a ty mě přijaly s otevřenou náručí a postaraly se o mě. Někteří navrátilci mi ale vyprávěli, jak si je příbuzní přehazovali jako horký brambor, jiní doma nenašli už vůbec nikoho a skončili někde v sirotčinci,“ vzpomíná Auerbach.